Říjen 2017

Noc relativně krátkých nožů

30. října 2017 v 21:11 | Magda |  Střípky ze života
Letos jsme halloweenské dlabání rozhodně nepodcenili. Pozvali jsme spoustu lidí. Stejně jich polovina nebude moct, se ví. Jaké bylo překvapení, že mohli skoro všichni. A tak nás v jednom pokoji sedělo na zemi deset, většina z nás ozbrojená nožem a jedna i křivdou. Jsem poučena, že koupit a předem připravit dýni musím všem, ne jen někomu. Jsem v tomhle trochu chlap.

Jo, a nabídnout nebožákům bez pořádné dýně lehce nahnilou dýni... taky to není velkorysé. Jsem ráda, že se nože nakonec zapichovaly jen do dýní, ale bylo to na hraně.

Tematické přípravy jsme ovšem nepodcenili. "Hele, girlandy s netopýrem, nepotřebujeme takový kraviny, že ne?" A najednou střih, stojíme u kasy a platíme girlandy s netopýrem a náhrdelník z polystyrenových očí.

"Vytisknu vykrajovátka na perníčky, jo?" A už jsme pekli kočky a netopýry. Dýňový dort byl samozřejmostí.





"Hele, vrána v životní velikosti." O nekolik dní později byla vytištěná. A nedržela vůbec pohromadě. V tuto chvíli jsem přišla na řadu já. Hoří mi deadliny prakticky na všechno. PRIORITY! Odsunula jsem ze stolu notebook, rozškubala noviny, našla ve špajzu škrob s expiračkou 2014 a šla dělat techniku, kterou dle internetu zvládnou "všechny věkové skupiny včetně nejmenších dětí." Do pěti minut jsem byla nasraná. Nedrželo to a škrob byl všude. Všude, jen ne na té pitomé vráně. Nakonec se mi to směsí škrobu, novin, slz a čirého zoufalství povedlo slepit a než se všechny noviny odloupaly, přetřela jsem to štědrou vrstvou akrylových barev. Deadliny umřely, vrána ožila!




Den D byl plný tematického jídla, ale vrcholnou disciplínou bylo samozřejmě konzumování alkoholu s nožem v ruce. Možná příště budeme pít až po zhotovení veledíl. Ale na chráněnou dílnu to docela ujde.


Dostali jsme ovšem tematický perníček. O chráněných dílnách se tady neodvažuju ani zmínit. Ani myšlenkou zavadit.


Nakonec se stala nemilá věc, jeden zúčastněný si tu nechal nůž. A to se nedělá. Tak jsme ho vydírali. Máme zajatce.




Pokud by někomu hlodalo v mysli, jak jsem udělala tu šedou barvu na perníčkách. Ať vás ani nenapadne se ptát. Je to černá. Opakujte se mnou. JE. TO. ČERNÁ.





Kostky jsou poskládány

19. října 2017 v 15:30 | Magda |  Střípky ze života
Nikdy jsem nebyla vyloženě párty člověk. Měla jsem sice svá období, kdy jsem vydžela tancovat do rána a byla podezírána z užívání podpůrných látek. Nikdo mi nechtěl věřit, že takhle hyperaktivní jsem jen z radosti. Byla...Teď už by se mi nějaký perník asi hodil. Kolem jedenácté koukám na hodinky a vidím se v posteli - poctivě zahrabaná pod svou prodloženou peřinou tak, aby mi netáhlo ani na jediný kousek těla. Párty soft. So soft and cuddly.

Zatímco dřív jsme chodívali do společnosti a poznávání lidí bylo dobrodružné, dnes mi stačí jako výlet ze sociální bubliny návštěva Globusu. Pohled na rozličné lidi mě jen utvrdí v tom, že pípat si zboží a házet ho rovnou do tašky, je ten nejlepší vynález na světě. Žádná fronta a reálný kontakt s reálnými lidmi. Má sociální bublina se zmenšuje a její stěny sílí.

Různé akce pořádám a navštěvuji ale i tak ráda. Nikdo mi tam nepraská sociální bublinu. Jsme hezky uzavření a v bezpečí od cizích názorů. Debaty o tom, kdo s kým kde spal se změnily na rozebírání slev a receptů. A víte co? Mně to vůbc nevadí. Jsem vždy připravena sepsat někomu recept na cokoli, stačí jen požádat. A víte, že v Globusu měli máslo za 46,-?

A tak jsme slavili narozeniny, pili a tancovali geniální hru Just dance a byli šťastní, že pod námi nikdo nebydlí. Omlouvám se všem zúčastněným, ale ten gif je geniální!



Přišel čas se vrátit domů, jsme přeci zodpovědní rodiče, ehm, majitelé psů. Na sídláku pořád něco kopali, vyndavali kostky z chodníků a pak je pomalu, velmi pomalu, rovnali zpátky. Říkala jsem si, že je to asi fakt dřina a holt to nejde tak rychle. Chce to um a preciznost. Nic z toho. Chce to pár panáků jamesona. A tak se stalo, že jsem poskládala poslední kousek chodníku za pár minut. Věda? Ani ne.

Stay guerilla dlaždič. Kdo z vás má vlastní chodník, ha?


Drobenkový koláč pro nenažrance

1. října 2017 v 12:32 | Magda
Je to tady, i když jsem se dušovala, že nemůžu mít foodblog, chci napsat článek s receptem. Tentokrát nevzniklo nic, co by připomínalo bytosti, které utekly z pekla, ani mi do toho nespadla vajíčka i se skořápkou. Dokonce jsem výtvorem chtěně či nechtěně nemrštila o zem. Dnešní výtvor má všechny předpoklady k tomu, abych o něm napsala, a o to ultimátní dobro v podobě budoucí cukrovky se podělila.

Máte rádi koláč s drobenkou? Já taky, moc. Tak moc, že drobenka na vrchu nestačila. Koláč je z drobenky pro jistotu celý. Sice je to jen pro horních deset tisíc, ale vy ostatní si o jeho báječné chuti můžete nechat zdát. Bez másla to totiž nepůjde.

A co budete potřebovat?

Na drobenku:
250 g polohrubé mouky
150 g třtinového cukru
1/2 pečáku
150 g másla

Na náplň:
500 g plnotučného tvarohu
50 g třtinového cukru
2 žloutky
4-5 lžic krupice
lžičku vanilkového extraktu (takový ten opravdový, má ho M&S)
štávu z půlky limety
hrst ovoce (pokud máte malé ruce, dvě hrsti to jistí)

Zapněte si troubu na 180°C, pak na to zapomenete.

Nejřív si do mísy naházejte suroviny na drobenku. Máslo musí být studené. Vše rychle prohňácejte, a až se to začně rovnoměrně drobit nasypte přibližně půlku do dortové formy. Formu doporučuji vyložit pečícím papírem. Je to rychlejší než vymazání a vysypání. (Pokud jste to tam nasypali před přečtením věty o vyložení papírem, tak si trochu zanadávejte.) Měla jsem dortovou formu o průměru 20 cm, takže to byl spíš vyšší koláč, ale větší forma na škodu určitě nebude. Zbytek drobenky si nechte na to, aby se tím poházel tvaroh.

U náplně nečekejte složitý postup. Všechno jsem naházela do mísy a zapla mixér. Tadá. Jako ovocnou složku jsem použila půl na půl jahody a ostružiny. Nejdřív jsem povařila ostružiny, které propasíroval Ondra. Nemáte-li svého Ondru, klidně to asi půjde i s pecičkami. Pak jsem povařila i jahody, nechala zchladnout a zamíchala do tvarohu. Celou náplň jsem vylila na drobenku ve formě a zasypala zbytkem drobenky.

Už zbývá jen dát do trouby. Peče se na 180°C přibližně 35-40 minut, dost to závisí na velikosti formy, takže radši zkontrolujte včas. Když už to vypadá hotově, vypínám troubu, pootevřu ji a nechávám ještě klidně 40 minut chladnout koláč uvnitř.

Ráda bych vám naservírovala fotky se super nasvětlením a kompozicí. Ale nějak se nám zvrtlo ochutnání drobenky. Fakt je dobrej!


A navíc, jako většina mých věcí, lépe chutná než vypadá.


Budu ráda, když ho vyzkoušíte a dáte mi zpětnou vazbu, jestli sem mám ještě nějaké recepty hodit. Pár věcí v záloze ještě mám.