Duben 2015

Blbý a blbější

13. dubna 2015 v 21:02 | Magda |  Psí deníky
Lišák je poslední dobou v nevídané formě. Začnu hezky postupně.

Před týdnem jsem šla venčit k nám do lesa, byl výjimečně poslušný a les byl liduprázdný. Ideální kombinace pro poskytnutí nějaké té svobody. Dala jsem mu košík a vypustila ho. Hodný vydržel být relativně dlouho, tu snahu mu zkazila až srna. Zahučel za ní ze srázu někam do křoví, ona odskotačila pryč. Psa jsem neviděla. Slyšela jsem jakési chroptění, tak jsem ho volala a k mému překvapení ke mně běžel. Cosi ale nebylo, jak má být. Možná to byl košík celý od krve, možná to byly ty zakrvavené tlapky. Hlavou mi proběhlo, že se ten kokot vyválel v mršině a teď oba umřeme na všechny choroby světa. Po chvíli odhánění jsem si všimla, že se mu u nosu dělají krvavé bublinky, hurá, umře možná jen on. Krev byla jeho. No vyděšená jsem hned šla domů, on nechápal, co jako dělám, že jsme venku byli teprve chvilku. Doma pak chodil, na všechny vrtěl ocáskem a pčíkal na ně krev.

Se zahojeným rypáčkem jsme se jali zdolat Ještěd. Lidí chodilo hodně, tak byl celou dobu na stopovačce a pořád se ohlížel, kde se courám, a aby mi dal najevo pohrdání mým nízkým tempem, obíhal vesele kolem stromů a já kolem nich musela běhat pak také. Ono by to bylo v pořádku, kdyby tam všude nebyl tající sníh a já neměla jarní kecky. Každopádně jsem na sebe byla pyšná, že i když to klouzalo vážně svinsky, nespadla jsem. Už jsem měla i na dohled silnici, která je finální cestou k vrcholku. Asi jsem se zahleděla moc upřeně, protože v tom momentě jsem hodila tlamu, až mi z toho ulétly brýle! Nahoře jsme chvilku poseděli, Teo jen štěkal na každého psa a jednomu pánovi začal lovit přívěsek na klíče (kdo si taky dá nějaký kuní ocas na klíče, že ano), jinak byl úplně vzorný.

Dolů jsme to v rámci úspory času vzali pod lanovkou, když spadl kamarád, bylo to vtipné. Když se rozjely tlapky Teovi, bylo to také vtipné. Když jsem hodila tlamu já, rozesmála jsem se natolik, že jsem ztratila rovnováhu úplně a začala se dolů kutálet. Po osušení slz smíchu jsem se probrala do reality a všimla si, že mám mokrý bok i záda. Osvěžující.

Ovšem dnešní venčení tomu nasadilo korunu. Sehnala jsem nám na venčení mladíka s fenkou bulteriéra. Teo bývá většinou hodný, když jde i fenka, a drží se poblíž. Ale jelikož nemá rád stereotyp, dneska se na to vybodl. Takhle urputně mě snad ještě neignoroval. Proč by mi to měl usnadnit, když se snažím dělat dobrý dojem na páníčka. Klasické obíhání všech laviček, stromů, značek, abych ho musela rozmotávat, to už ani nevnímám a dělám to automaticky. Jeho fenka ale asi nikdy stopovačku neviděla, přišlo jí to jako nejzábavnější věc na celém světě, tak se do ní zahryzla a začala s ní zápasit. Zmatený Teo kolem nás začal kroužit, já vůbec nestíhala, co se děje. Nakonec jsem skončila omotaná vodítkem a nějaký ze psů se rozběhl. Ano, tušíte dobře. Prohlédla jsem si asfalt z blízka. Když už nic jiného, pohled na nás královsky pobavil.

Doma je ale úplný salámista a nic ho nevyvede z míry. Bohužel opravdu jen doma.