Červen 2014

Jak se mi dostalo osvěty

9. června 2014 v 21:42 | Magda |  Střípky ze života
Od té doby, co brácha shodil 70 kilo (taktnější lidé by to nazvali rozchodem), vycházíme spolu až nevídaně dobře. Naposledy jsme byli posedět ve vyhlášené restauraci našeho velkoměsta o 7000 obyvatelích. A taky to naposledy i bylo.

Vešli jsme dovnitř, obsluha tak na půl úst prohodila pozdrav a sledovala, jak v záplavě cedulek "reservé" hledáme volný stůl. Našli jsme, beztak si myslím, že ty cedulky jsou prostě jen gulášem přilepené k ubrusu a nikomu tam místečko nestřeží. Obdrželi jsme jídelní lístek a paní mi funěla za krk, co že si dám k pití. Nejdřív bych se ráda podívala, co vlastně mají. Pochopila a dala mi čas na pročtení lístku. Většina zákazníků je německá, takže lístek byl samozřejmě přeložen i do jejich jazyka. Nebo spíš si mysleli, že to jejich jazyk je. "Geschnittenes Bier" (řezané pivo, doslova) mě bude strašit ještě dlouho. Docela mě zajímá, co si pod tím nebohý Němec představí. To byl ale jen slabý rozjezd.

Listovali jsme a přemýšleli, co si dáme k jídlu, načež jsme zaslechli hovor obsluhy s potenciálním polským hostem. Ten mluvil v klidu, nehádal se a očividně neměl kromě hladu žádný problém. Milá paní z obsluhy na něho arogantně začala hulákat, že jestli chce jako jíst v Čechách, ať se laskavě naučí česky. Nebo může jíst v Polsku, když s tím má problém. V tu chvíli jsme došli k závěru, že náš hlad není tak akutní.


Dososali jsme pivo a u placení se brácha ozval, že mu to přijde poněkud zvláštní, vzhledem k tomu, že 90% klientely pochází z pohraničí. To spustilo vodopád velmi pádných argumentů, kdy jsem nevěděla, jestli mi tečou slzy smutku nebo smíchu. Ozvala jsem se taky. Co bych se nepohádala, když se to tak nabízelo. Už mám vypilovaný klidný a lehce arogantní tón, byla by škoda ho nezlepšovat v praxi.

Sdělila jsem svůj názor na věc, obsluha mi arogantně odvětila, co jako dělám za práci. Odvětila jsem, že studuju, ale že mám za sebou hotelovku (ano, poprvé se mi hodil můj obor!) a tudíž i nějakou tu povinnou praxi, takže vím, jak to chodí, a i když se host nechová podle představ, nikdy bych si nedovolila tohle říct. Po chvilce zajíkání vybalila, že jsme neslyšeli celý hovor. Ano, neslyšeli, ale ten úryvek o posílání cizinců do jejich domovin mi stačil. Nadhodila jsem, jestli se učí italsky/chorvatsky, když jede na dovolenou. Odpověď nevím, ale za to vím, že nemám poslouchat cizí rozhory. Ještě chvilku jsme je zlobili, ale ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že takhle se k hostům chovají už 15 let a přesto mají plno, jsme usoudili, že hádka s blbcem nejde vyhrát vážně ani ve výjimečných případech a odebrali jsme se domů.


Tak kdybyste někdo chtěl kulturní osvětu, doporučuju http://www.restaurantcamelot.cz/