Trochu jiné hobby

16. prosince 2013 v 13:55 | Magda |  Střípky ze života
Už jako malý chlapec jsem měla jiné záliby, než mé vrstevnice. Rodiče se tak odjakživa mohli děsit, co to vlastně doma mají. Vlasy to chce mít krátké a sukní se to bojí. Maminka proti tomu brojila po svém, vlasy mi stříhala tak ohavným způsobem, že se občas, i o tolik let později, ze spaní orosím, když se mi o tom zdá. A opravdu to zabralo, vlasy jsem si narůst nechala už v první třídě.

Za ta leta se toho hodně změnilo, kalhoty jsem dávno vystřídala za sukně a dokud nepromluvím, mají mě lidé za normální děvče. Jen mé divné koníčky zůstaly. Nemohu odolat všelijakým potvorám, takže vedle psacího stolu mám terárium s panem Frenkým, pan Frenký je užovka býčí, a i přes zlověstný název je to mírumilovný tvor s občasnou potřebou slupnout křečka. Myši a potkany nejí, právě díky tomu jsem pár let měla i klícku s potkanem, jehož nejlepší kamarád byl pan Myš. Když jsem ho chtěla představit panu Křečkovi (kterého Frenký také nespořádal), ukázalo se, že nebudou dobrými přáteli. Pan Pochcan (já vím, ale ono mu vážně nešlo říkat jinak, moc rád značkoval) ho pojal jako večeři. O pana Myše jsem přišla o později, když s ním můj milý bývalý nakrmil své Harrisovo káně. Bývalým se nestal po tomto zákroku, ale nebylo by to na škodu... Takže to už máme psa, hada, potkana a dravce. Vedle jeho dravce byl i můj malý draveček, poštolka Woody. Toho bohužel někdo zabil, což nejsem ani po letech schopná pochopit.

Jednou jsem se i zmínila, že mám hrozně ráda žabky a tak jsem ji i dostala. Kolikrát jsem říkala, že miluju i koně a Hugha Jackmana, to nikdo neposlouchal. Do sbírky teda přibila Hypnožába a s ní i cvrčci v domě. Když jsem odjížděla do Londýna, musela jsem ji poslat o dům dál, takže kuňká u kamarádky a je jí už dobrých 5 let. Když chcete někomu dát živý dárek, zjistěte si délku života. Konkrétně tahle žabka se dožívá 10-15 let.

Teď už tedy mám jen naší pesici, která je v důchodu a pana Frenkýho, další živé tvory pořizovat nehodlám, dokud se někde neusadím.

Ale abych se dostala k tomu, proč jsem začala psát. Před dvěma lety jsem si našla další hobby, ze kterého jásá celá rodina. Konkrétně Wing Tsun, aneb Nos dlouhé rukávy, nebo nás nařknou z domácího násilí. To je tak, když jste po rozchodu s patologickým lhářem a hledáte, jak se vybít a nedostat se do křížku se zákonem. Domů jsem se sice vracela plna endorfinů, ale také modřin. Co mě trochu zarazilo, nebyla tam žádná jiná holka, a co byl rok dlouhý, ani se žádná neobjevila. Přitom konkrétně tohle umění bylo ženou založeno. Celý pobyt v UK mi tréninky chyběly, takže jsem po návratu hned naběhla do akce. A pak jsem jen pofňukávala a litovala. Rok nicnedělání poznamenlo mou fyzičku opravdu znetelně, a to tak, že žádná není.

Ještě, že mé tělo nezapomnělo, jak se tvoří modřiny. Hodný foťák to malinko zcenzuroval, to od zápěstí vede nepřerušovaně asi 20 cm na obou stranách.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 11:13 | Reagovat

Já na chování všelijaké havěti, najmě hadů, nevidím nic neženského. Když jsem kdysi kromě jiné přemnohé zvířeny choval i hady, tak jsem dokonce zjistil, že mají ženy mnohem kladnější vztah k hadům než muži. Zřejmě jakási reminiscence na biblické setkání pramáti Evy s hadem, od kterého si vzala jablko.:-D
A tak zatímco pánské návštěvy seděly v uctivé vzdálenosti od terárií přilepeny na zeď obýváku, jejich drahé ženské polovičky s nosem přilepeným na skle ťuťaly a ňuňaly na mé kroutící se chovance. Mnohé si je dokonce i pohladily, čímž se ke svému překvapení dozvěděly, že hadi nejsou slizcí, ale příjemně sametoví.
Vyděšeným pánům však byla sametovost hadů zcela ukradená a někteří se dokonce začali štítit svých drahých poloviček, poté co se dotkly hada. :-D

2 Magda Magda | Web | 25. prosince 2013 v 21:02 | Reagovat

[1]: Na tom vážně něco bude, mamka hysterčila jen, když jsem po příjezdu potřebovala pana hada podržet. Byl v povlaku na polštář, takže relativně neškodný, přesto pár slz ukáplo. Teď s ním nemá problém, tatík se ho za ta leta ještě ani jednou nedotkl. Takže vtipy, kdy jsem měla hada v rukávu a on pak nenápadně vykoukl, jsem praktikovala jen na mamince, tatík by to nemusel přežít :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama