XIII. Abdul, stále a pořád

9. března 2013 v 15:58 | Magda |  Londýnské deníky

Nevěřili byste, jak šťastná jsem byla, když Abdulka odjela na pár dní do Polska a v tu stejnou dobu začal Abdul vynášet nábytek z domu a balit věci do krabic. Hlavou mi blesklo, že odjela, aby mu utekla, a on balí, aby utekl jí. Ale očividně obě mé teorie měly trhliny. Minimálně ta druhá, protože přibylo nádobí (do naší skříně, jak jinak) a nový nábytek. Bojana je stále v terénu a má naděje tudíž ještě nebyla zavražděna úplně.

V místnosti, která funguje jako prádelna, byl včera Abdul i s opraváři a tvrdil jim, že máme rozbitou pračku. Všichni tři mačkali chaoticky knoflíky, až mi jich bylo líto. Přišla jsem tam, zmáčkla start a odešla. Problém s pračkou vyřešen, opraváři odjeli.


Do kuchyně přibyl adventní(!) kalendář. Na to, jak vyprávěl o své nezdolné víře, je to minimálně podivné. Respektive podivné by to bylo v prosinci, v březnu je to alarmující. Moje zvědavost mi nedá spát. Možná to nebude jen zvědavost, svou vinu na tom má každodenní a především celodenní zoufalé vytí naší tanzanské sousedky a přespávání dítka. A ani jedna z těchto rušiček klidu nepotřebuje k životu víc než pár hodin spánku. Já ho potřebuju víc, než jiní. Až se jednou vyspím pořádně, tak budu psát o lásce a míru.


V pokoji se objevila plíseň, opět. Ale už ne jen malý flek na stěně. Za celou skříní nám bují život a roste několik centimetrů do prostoru. Co se dá dělat, jdu pro sprej a zabít kolonii. Že nebyl na svém místě, mě nerozhodilo, ale že byl naprosto prázdný, ačkoli byl mnou použit jen jednou, to mě v klidu nenechalo. Už osnuji nějaký zloplán, jak vytrestat Božku a její zálibu v plácání cizích desinfekcí. Nápady vítám.

A na pohlazení duše obraz, který maloval sám náš vládce. K čemu perspektiva, když máte sebevědomí. Na amatéra to není zlé, ale v kuchyni to mít nechci. A že se označuje za umělce? Erm, no, nesouhlasím.


edit 21:00

Právě jsem se dozvěděla, že mé neuklizené rizoto nalákalo do kuchyně myši. Jistojistě celou kolonii, jedna dokonce stihla v té kuchyni umřít. To vše se stihlo v rámci několika hodin. Zatímco jeho plesnivějící fíky a banány jsou nadmíru příjemné jak na pohled, tak na přičichnutí.

Naprosto suveréně mi dal všechny talíře v MÉ skříni na sebe a naskládal si tam své nádobí. Jestli má moc nádobí, ráda mu pomohu s jeho redukcí.

Další díl k přečtení ZDE.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Je z morálního hlediska špatné narvat Abdulovi otevřený deštník do jednoho z tělních otvorů?

Ano, ale jen pokud by mu to bylo příjemné
Ano, jsem pacifista
Nikoli, je to vhodné
Ne, ale jeden deštník je málo

Komentáře

1 Jeanne Jeanne | E-mail | 9. března 2013 v 16:04 | Reagovat

Kup nějakou zářivou barvu ve spreji a pohraj si s etiketou :)

2 Magda Magda | Web | 9. března 2013 v 16:14 | Reagovat

[1]: Obávám se právě toho, že bych tim zapříčinila jen barevnější koupelnu :D Ale co, nemá používat cizí věci, si to pak umeje!

3 Veru Veru | 9. března 2013 v 23:45 | Reagovat

Co takhle vrazit ten deštník do..otvoru.. i jí? Nebo jí nějakým svinstvem zastříkej celý xicht... to by taky nemusel ignorovat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama