XI. Ticho před bouří?

2. března 2013 v 19:02 | Magda |  Londýnské deníky

Nejlepším rozhodnutím za celou tu dobu strávenou zde, bylo pořízení repráků. Už žádná arabská hudba, výbuchy a disco. Skoro mi slzely oči štěstím, když zaduněly moje oblíbené skladby.

Objednávali jsme přes Amazon, dodání bylo rychlé, k tomu nemám jedinou výtku. Ale že doručují stylem - hodím ti to před barák, snad to najdeš dřív než soused - z toho jsem nebyla úplně nadšená. Ráda vybavím i cizí lidi elektronikou. Z kapes se mi totiž sypou peníze a zadek si jimi neutírám jen proto, že bankovky nejsou dost hebké. Ano, přesně takhle to mám jako student na neplacené praxi v jednom z nejdražších měst Evropy.



Dnes jsem se byla podívat na naši betonovou zahrádku, konečně z ní zmizely tuny harampádí, které tam byly z dob minulých nájemníků. V části zahrady je i kůlna. Zvědavost mi nedala a šla jsem trochu obhlížet. Za cenné nálezy považuji set golfových holí, kolo, kytaru ve výborném stavu (chybí jen struny) a závodní vozítko pro důchodce, takový ten elektrický vozíček, na kterém jezdí obézní Američané po obchodních domech. První věc, která mi proběhla hlavou, byla, že by se to dalo prodat za slušné peníze, ale ne, potlačila jsem Čecha v sobě a nechám to tam, kde jsem to našla. Každopádně jdu koupit struny a osvěžit noty a akordy. Doufám, že mi hraní půjde lépe, než zpívání naší tanzanské kolegyni (to je ta, která vaří v šatech). Každé ráno začíná zpěvem, do kterého rytmicky mlátí skříněmi v kuchyni, a dokud neusne, tak zpívání pokračuje. Nutno dodat, že naprosto příšerné. Ale nemám sílu se na ni zlobit, je to nejoptimističtější tvor, jakého jsem kdy viděla. Bohužel díky tomuto naladění asi nepotřebuje tolik spánku, jako my pesimisté. A možná na tom nese vinu i její jamajský přítel a kvalitní ostrovní bylinky.

Ono svým způsobem je i ten uši rvoucí zpěv příjemnější buzení než to, když slyším každého, jak jde na záchod a co všechno se mu děje v trávicím traktu. Je nás na patře 7, proto bych čekala i stejný počet ranních návštěv toalety, ale podle počtu spláchnutí to vypadá, že máme na půdě utečenecký tábor. Ono i ty zvuky, které se odtamtud ozývají, by tomu odpovídaly. Bohužel na půdu nevedou schody a nevím, jak jinak se tam dostat a rozluštit tajemství. Jedno vím jistě. Myš takhle nedupe.

Ještě jsme v kůlně nalezli amatérský obraz nahé ženy, jen co na něj dáme háček, pověsíme ho vedle Abdulovic pouště a rozvíříme ten nezvyklý klid.

Další díl k přečtení ZDE.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saitan Saitan | 2. března 2013 v 20:57 | Reagovat

Pověs ho a dej vědět, jak to dopadlo :-D

2 Magda Magda | 2. března 2013 v 21:48 | Reagovat

[1]: Dám. Radši bych ale pověsila jeho, než obraz :-D

3 Tendes Tendes | 3. března 2013 v 21:04 | Reagovat

Skvěléé! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama