II. Trocha přírody

26. února 2013 v 17:29 | Magda |  Londýnské deníky
30.01.2013

Jedna věc se musí nechat, a to opravdu pěkné parky, kde je tráva i v zimě zelená. U nás těžko uvidíte z pod tajícího sněhu zářivě zelenou trávu. Ale tady pozitiva opět končí.

Slunečné počasí, na procházku do parku jako dělané. Oblečeme se jarněji, svítí slunko a je přes 10°C, chyba číslo jedna. Po vystoupení z autobusu jsem málem odletěla na další zastávku, marně se uklidňuji myšlenkou, že když tam běhají lidé v kraťasech a krátkém triku, nemůže tam být přece TAKOVÁ zima.


Beru si rukavice, čepici, přiškrtím se šálou a pak se chci projít po té výše zmiňované, krásně zelené trávě. Chyba číslo dvě. Ocitám se pár centimetrů pod povrchem a do bot mi vrchem proudí voda a začínám chápat, proč je tu běh tak oblíbený sport - jiný způsob na zahřátí ledových nohou venku není. Ale stále to nevysvětluje tu část populace, která i v tomhle nosí baleríny a nevypadá u toho tak zabahněně, zoufale a zmrzle jako já.

A opravdu, dneska jsem si při cestě do práce vyzkoušela, že běžet bahnem zabrání nejen natečení vody do bot, ale dokonce i jejich znečištění. Kaluž vody, rozlévající se po celém chodníku a kterou bych nejradši zdolávala na kánoi, jsem chtěla obejít trávou, ale okamžitě mi začaly mizet nohy, tak jsem nasadila anglické tempo a zachránila se před jasným utonutím.

Svým způsobem je roztomilé, že se řídí heslem "Keep calm and…", ale někdy to přeci jen přehání. Dobrým příkladem je příběh mrtvé lišky ležící u cesty ve frekventovaném parku. První den si tam ležela, obličej zarytý do sněhu a člověk si řekl, chudák, srazilo ji auto. Když tam ležela druhý den, trochu mě zarazilo, že nikdo neřeší, jestli si jejich děcko hraje na pískovišti nebo v mrtvole. Třetí den jsem neměla ani sílu to komentovat. Myslím, že čtvrtý den se prostě sebrala a šla umřít na důstojnější místo. Možná to byla ta samá, kterou jsem našla o pár dní později v Hyde parku.

Ale tohle ser-na-všechno heslo má i svoje nesporné výhody, do práce jsem ještě nikdy nepřišla na čas a zůstat tu do konce pracovní doby? To se prostě nedělá.


Fotopřídavek (na požádání mohu dodat i mrtvé Bystroušky):


Další díl k přečtení ZDE.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 19. listopadu 2016 v 22:07 | Reagovat

Balerínky vždy a všude- to byl taky jeden z prvních největších šoků :-)
Sim tě, ke každému mému komentu si přidej "To jsem se zase nasmála" nebo tak něco,jo. Chudák liška.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama