VI. Abdul, v(d)ěčné téma

27. února 2013 v 16:28 | Magda |  Londýnské deníky
15.02.2013

Zdá se, že zážitky se sousedy ještě nebudou jen tak brát konce. Soužití s nimi mě naplňuje zvláštním a uspokojivým pocitem, že jsem normální.

Hádky o odpadky už s největší pravděpodobností skončily. Abdul donesl do kuchyně koš. Podle toho, kolik jich tam donesl, než byli všichni spokojeni, by jeden řekl, že má na prodej použitých košů živnost. Popravdě ani nechci vědět, kde je vzal, ani ty popelnice v sousední místnosti.

Jeho žena se stále nenaučila vařit a on jí stále nadává za nedosolené jídlo, za připálené jídlo, za jídlo, které barevně neladí s talíři,…

Ovšem tyto neshody jim zřejmě velmi prohlubují vztah. Každou noc zapnou arabskou hudbu, hlasitě, ale ne DOST hlasitě. To navodí atmosféru, trocha smíchu a dál nemohu pokračovat, protože má jemná duše je trhána na kusy.
Včera mi nadšeně sdělila: "Mý skůl, mý skůl! Frí paunds! Nou ingliš, nou džob, gůd ingliš, gůd džob." Pochopila jsem z toho, že začala dělat anglické kurzy. Pevně věřím, že má nadaného učitele. A trpělivého. V kuchyni začala zuřivě hledat chléb, kdo by řekl, že ten holomek bude zrovna v lednici. Za slov : "Džus, džus, džus, džus,…" odcupitala nahoru a kdybych nešla spát, stojím tam v údivu doteď.

Nikdy jsem nemívala pocit, že bych měla problém s osobní hygienou, ale pro ně jsem asi chodící nákaza a při každém pohybu ze mě padají miliardy bakterií. Pokaždé, když po mně navštíví koupelnu, slyším jen zvuk spreje a následné čištění. Takže už i já mám svého marockého otroka a můžu se pochvalně poplácat po rameni.

Ještě nám Abdul uvařil čaj a k mému údivu všichni žijeme. Dozvěděla jsem se, že důvodem jejich stěhování bylo to, že jim jejich bývalí spolubydlící dělali naschvály. Co bych to byla za Magdu, kdyby mě hned nenapadla nějaká levárna. Napouští si vanu průměrně třikrát denně a pak se tam nikdo jiný nedostane, tak mám pod postelí špunt z vany.

Také soused se projevil jako správný škodolibec a schválně začíná konverzaci s Abdulovic ženou. Prý vůbec nemá tušení, co říká, ale hrozně ho baví, jak to říká. Její projev je směsí citoslovců a posunků. Bavili jsme se o tom, že drahého málem napadl Polák, když se vracel v noci z práce a dozvěděli jsme se: "Taka, taka, alkohol bad, no drink, no drink, taka taka" to vše provázely posunky pěstmi. Začíná se mi tu i líbit.

Další díl k přečtení ZDE.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Myška Myška | 3. března 2013 v 21:29 | Reagovat

Krásné:) Jen ber život s takovým přístupem dál. Za chvíli budeš mít víc otroků než Abdul velbloudů :)

2 Magda Magda | 3. března 2013 v 23:08 | Reagovat

[1]: Děkuju :) naštěstí nějak netoužím po otrocích :-D

3 Babanka Babanka | 9. března 2013 v 20:21 | Reagovat

Tak přečetla jsem ,,už" 4 tvé články...teĎ už musim napsat....umírám :D:D:D:D:D:D:D super, jen tak dál!

4 Magda Magda | Web | 10. března 2013 v 12:44 | Reagovat

[3]: To mě těší :-D děkuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama