Chleba nad maso

6. srpna 2018 v 12:39 | Magda |  Psí deníky
Psi jsou vlastně takové děti, ze kterých si můžete dělat srandu podstatně delší dobu, protože vám nikdy nezačnou rozumět, opakovat po vás a dostávat vás do trapných situací před lidmi. V určitých aspektech je to s nimi ale dost podobné.

Pes nechce zeleninu? Hm, ale co když je poblíž jiný pes, který má zeleninu rád? Zkuste mezi nimi párkrát prokutálet cuketu. Cuketa se stává atraktivní jako probíhající králík. Jen s tou nevýhodou, že po zakousnutí chutná stále jako cuketa. Pro lakomost se ale musí trpět.

Teo je vůbec kouzelný, co se žrádla týká. Když je sám, je to vybíravá pinda. Když je poblíž Ronald, sežere i citron. Na který, jak jsem poté zjistila, má alergii.

Co ale oba mají moc rádi, tak je pečivo. Ne, že bychom je jím krmili, ale o to větší zájem v nich vzbuzuje. Suchý chleba? Vlci by záviděli.

Na návštěvě jsme pobyli trochu déle a oba psi nervózně pošlapovali a dávali najevo, že biologické hodiny hlásí večeři. S asi tak hodinovým zpožděním. Ondra vytahuje z kapsy kus chleba. Neptejte se proč. Staří lidé mají po kapsách běžně chleba a musí ho pak chtě nechtě házet drobnému ptactvu. Chleba zahučel do jedné tlamy. Chleba zahučel do druhé tlamy. Žvýkání na plné obrátky, nervozita stoupá. To přece nemohlo být všechno!

A tak se stalo, že při hledání drobků narazil Ronald do Tea a ten se změnil v hlasitý gejzír chlebových drobků. Už v dětství se učíme, že mluvení a jídlo jsou dvě činnosti, které se hůře koordinují. Jim to nikdo neřekl, takže štěkot provázelo chrlení chleba do dálky několika metrů. Agility je proti tomu disciplína pro nuly.

Občas škodolibě nechám na konferenčním stolku, ze kterého žrát fakt nesmí, nějaký ten nedojedený kousek chleba. A občas ho tam prostě zapomenu. Když si toho všimne Ronald, je po chlebu okamžitě. Ronald neřeší, ten v době naší nepřítomnosti vyrabuje i všechny batohy. Teo je jemnější, opatrnější.

A tak se stalo, že jsme se vrátili z venčení a vidím Tea, jak stojí před stolem. Nehnutě a soustředěně. Neruším ho, sleduji a bavím se. Vydržel tak několik minut. Osmělil se a pomalu se chystal chleba přijmout za svůj. Nenápadně jsem si odkašlala. Teo dělal, že nic. Koukal nehnutě dál. Když chleba stále neskočil do jeho tlamy, obešel stůl z druhé strany a začal vydávat nespokojené zvuky. Chleba odolával. Přemístil se tedy zpět nad talíř a pomalinku, nenápadně chleba začal odnášet. Když v byl v úrovni Ronaldova pelíšku, zakašlala jsem podruhé.

V němém úžasu, kde se mu vzal chleba v tlamě, ho upustil přímo před Ronaldem. Ten si v tu chvíli Teův lup přivlastnil a začal na něj vrčet. Teo nevěděl, co má dělat. Konejšivě odvrátil hlavu a přísahám, že jsem viděla, jak se mu po tváři koulí slzička.

Než se stihli servat, sebrala jsem krajíc a každému kousek dala. Ale fakt jen trochu, v tomhle věku už si musí hlídat linii.
 

Další články