Kostky jsou poskládány

Čtvrtek v 15:30 | Magda |  Střípky ze života
Nikdy jsem nebyla vyloženě párty člověk. Měla jsem sice svá období, kdy jsem vydžela tancovat do rána a byla podezírána z užívání podpůrných látek. Nikdo mi nechtěl věřit, že takhle hyperaktivní jsem jen z radosti. Byla...Teď už by se mi nějaký perník asi hodil. Kolem jedenácté koukám na hodinky a vidím se v posteli - poctivě zahrabaná pod svou prodloženou peřinou tak, aby mi netáhlo ani na jediný kousek těla. Párty soft. So soft and cuddly.

Zatímco dřív jsme chodívali do společnosti a poznávání lidí bylo dobrodružné, dnes mi stačí jako výlet ze sociální bubliny návštěva Globusu. Pohled na rozličné lidi mě jen utvrdí v tom, že pípat si zboží a házet ho rovnou do tašky, je ten nejlepší vynález na světě. Žádná fronta a reálný kontakt s reálnými lidmi. Má sociální bublina se zmenšuje a její stěny sílí.

Různé akce pořádám a navštěvuji ale i tak ráda. Nikdo mi tam nepraská sociální bublinu. Jsme hezky uzavření a v bezpečí od cizích názorů. Debaty o tom, kdo s kým kde spal se změnily na rozebírání slev a receptů. A víte co? Mně to vůbc nevadí. Jsem vždy připravena sepsat někomu recept na cokoli, stačí jen požádat. A víte, že v Globusu měli máslo za 46,-?

A tak jsme slavili narozeniny, pili a tancovali geniální hru Just dance a byli šťastní, že pod námi nikdo nebydlí. Omlouvám se všem zúčastněným, ale ten gif je geniální!



Přišel čas se vrátit domů, jsme přeci zodpovědní rodiče, ehm, majitelé psů. Na sídláku pořád něco kopali, vyndavali kostky z chodníků a pak je pomalu, velmi pomalu, rovnali zpátky. Říkala jsem si, že je to asi fakt dřina a holt to nejde tak rychle. Chce to um a preciznost. Nic z toho. Chce to pár panáků jamesona. A tak se stalo, že jsem poskládala poslední kousek chodníku za pár minut. Věda? Ani ne.

Stay guerilla dlaždič. Kdo z vás má vlastní chodník, ha?

 

Další články